Syn pána zla - 63. kapitola

„Tak o co se jedná?" Artur Grandy se obrátil na neznámého muže, který mu zdemoloval pracovnu.

„O co se jedná? Co víte o únosu mého syna?"

„Vašeho syna? Kdo je VÁŠ syn?"

„Alecto Raddle. Určitě ho znáte."

„Alecto? Oni unesli Alecta? Vy - vy jste-"

„Ano, já jsem," kývl Voldemort důrazně.

„Oni ho unesli?"

„Psali mi to Alectovi přátelé."

„Dobře, dám je zavolat. Snad nám to vysvětlí," ředitel si vytáhl hůlku.

Stříbrný pták se rozletěl pryč.

Voldemort se zamračil.

„Atlas?"

„Ano, atlas. Jeho křídla mají jedno z největších rozpětí, co se ptáků týká."

„Já to vím," Voldemort se nebezpečně ušklíbl.

„Ano. To vím, já to říkám Potkinsovi. Nevím, jestli to ví," Grandy se pousmál.

Voldemort jen něco zamrmlal.

O necelých pět minut později se objevili Alectovi přátelé.

„Pane profesore, potřebujete něco?"

Ron Wesley a Hermiona Grangerová Voldemorta poznali, ale ostatní ne, tak si „neznámého" prohlíželi.

„Pane, dostal jste naši sovu?" Ron se hned obrátil na otce svého kamaráda.

Voldemort vstal.

„Ano, dostal jsem tvůj dopis."



***



Alecto ležel unaveně na podlaze. Před chvílí se probral a teď už zase pociťoval hroznou bolest v paži a břiše.

Cítil, že má ruku pravděpodobně zanícenou. Nikdy nic takového nezažil, ale teď věděl, že už ani zažít nechce.

Pokud tedy tohle přežije. Ale to záviselo na tom, jestli ho jeho nebo kdokoliv jiný najde.

Otevřely se dveře jeho „kobky" a vešla Miranda.

„Šípková Růža už je zase vzhůru? Ano, to je vynikající. Můžu ti tedy srovnat ten příběh, co jsem ti naposled vyprávěla.

Takže, určitě sis něco domyslel, i-když - ve tvém stavu asi ne, co?" drsně se zasmála, avšak následně pokračovala.

„Salazar Zmijozel svého syna nevychovával, dostal ho k sobě až v chlapcových patnácti letech. Tobě je patnáct, zatím, a tvůj otec se k tobě taky dostal ve tvých patnácti letech. Tvé jméno, to je stejné, jak jsi jistě zjistil. Salazarova syna vychovával jeho rival Godric. Na tvé výchově se určitým způsobem podílel Brumbál, nepřítel tvého otce.

Abych mohla pokračovat dále - na jakou stranu jsi se přidal?"

„Na žádnou, ale asi mé rozhodnutí přehodnotím..." zasípal Alecto.

„výborně! Tvůj předek byl taky nestranný. Jeho starší bratr ho nenáviděl, stejně takové city chová Alex vůči tobě.

Ale jeden rozdíl tady možná bude. Tvého předka, Alecta, jeho bratr málem zabil. Alex to nestihne," Miranda se začala šíleně smát. Po dvou minutách, podle Alectova odhadu, se uklidnila a pokračovala.

„Co jsem to za hostitelku, nedala jsem ti žádné jídlo ani pití! Loony!" zvolala rozverně. Vzápětí se objevil skřítek.

„Ano, má paní?" hluboce se poklonil.

„Loony, přines našemu drahému hostu to jídlo, co je nachystané v kuchyni!" Loony se poklonil a přemístil se pryč.

Miranda se zašklebila a než odešla, pronesla:

„Dobrou chuť, brouku."

Alecto jen zaúpěl.

Za několik sekund se objevil zase skřítek.

Tentokrát se shnilým chlebem a dvěma sklenicemi vody.

„Loony dal pánovi aspoň čistou vodu. Tahle je čistá a tahle je od paní Mirandy," zašeptal skřítek.

„Děkuji ti," zamumlal Alecto a vodu od Mirandy nechal stát. Tu druhou, čistou a průzračnou, ihned vypil. Měl ohromnou žízeň.

„Děkuji ti, Looby," šeptal znovu.

„Loony, pane," skřítek měl teď v očích slzy.

„Ach, Loony. Nezlob se. Nemůžu se soustředit. Sotva si pamatuju, co se dělo před pěti minutami. Já.. už opravdu nemůžu," teď to byl pro změnu Alecto, kdo měl slzy v očích.

Ta bolest byla pořád horší a puch shnilého chleba a páchnoucí vody to ještě umocňoval.

„Odnes to, prosím," zasténal. Cítil, že se mu ze zápachu zvedal žaludek.

„Ano, pane," skřítek se poklonil a přemístil se pryč. Alecto tiše zasténal.



***



„Ano, dostal jsem tvůj dopis," kývl Voldemort.

„Vy jste... Alectův otec?" zašeptal Jerry.

„Ano. Já jsem Alectův otec."

Ted jen polkl, ale nic neřekl.

„Co tady děláte? Nemáte Alecta náhodou hledat?"

„Přišel jsem si to ověřit. Kde je Alecto?"

„Vždyť jsme vám to psali! Unesla ho ta... Miranda! Vy nám nevěříte?"

„Ne," ušklíbl se Voldemort.

Ron chtěl něco odseknout, ale Hermiona do něj drcla.

„Co se tedy přesně stalo?"

...



***



Snape Alexe i Kristin přenesl do Temného sídla. Hned potom Alexe odvedl k Aleně.

„Alexi! Co to mělo znamenat? Proč jsi to udělal?" vyjela hned Alexova matka.

„Coby? Chtěl jsem ušetřit otci práci. Kde vlastně je? Myslel jsem, že se bude chtít zmocnit Bradavic, ne?"

„Vybral sis špatnou dobu, bratříčku. Alecta unesli, otec teď má jiné starosti, než ten hrad," Rika se na Alexe zašklebila.

„Oni ho unesli? To snad není pravda!"

Alena si synův výbuch vysvětlila jinak.

„Taky o něj máme starost, Alexi. Nemusíš mít strach... dostaneme ho zase zpátky."

Alex si ale mlel svou.

„Jak to ten debil dělá? Mě neunesli ani jednou a jeho už podruhé! On není normální! Já to vím už dlouho, ale tady si toho nikdo nevšiml. On je totiž, mami, úplný magor," Alex chtěl pokračovat, ale -



***



„Ta Wesleyová se s ním rozešla? Jak si to mohla dovolit? No nic, nejdřív je na řadě ta Maranda nebo jak se ta šmejdka jmenuje a pak ta malá mrcha!"

„Tak to ne! Alecto to určitě nedovolí! On vám to nedovolí a my taky ne!" zařval Ron.

Voldemort se začal smát svým typickým chladným smíchem, všichni o krok ustoupili, i Potkins. Jen ředitel se nepohnul.

„Za prvé, je to Miranda, ale na tom nesejde. Alecta znám, ale pokud jste sám nebyl spokojen s volbou vašeho syna, co se týče přítelkyně, měl byste být rád, ne? Na této škole je spousta inteligentních a mocných děvčat, které se točí kolem vašeho syna. Samozřejmě, že o něj mají zájem, ale Alecto byl donedávna zadaný. Teď už není, pokud jsem to správně pochopil."

„Nechcete nechat výběr partnerky na Alectovi?" ozval se Jerry.

„Máš pravdu, Jerry. Stejně je to jen Alectova věc. Teď ho jen musíme najít. Pokud ho má tedy Miranda, tak je pravděpodobné, že ho nenechala na hlavním štábu, ale přenesla ho někam jinam, pravděpodobně jejího osobního domu," Artur se rozhlížel po místnosti.

„A její osobní dům je kde?" vyprskl Voldemort.

„Tak to bohužel nikdo neví. Snad jen..."

„Kdo?"

„Její přítel. Jack."

„Jack? Ten, o kterém se Alecto zmiňoval? Lékouzelník a bystrozor? Inteligentní?" Voldemort byl v obraze. Toho chlapa už viděli.

„Ano, to je on," kývl ředitel.

„Nedalo by se to zase řešit tím... sledovacím kouzlem? Třeba to bude fungovat," navrhla Hermiona.

„Vlastně mě to už napadlo," připustil Voldemort.

„Sledovací kouzlo? To vy jste jednou sledoval Alecta? Jednou na něm totiž ulpělo, když se sem vrátil s tím jeho psem," poznamenal ředitel.

„Betty!" šeptla Hermiona a vyběhla z místnosti.

„Kde vlastně je? Alectův pes?"

„V naší ložnici," Jean promluvil poprvé.

„Je tam s námi vždy. Je to inteligentní zvíře. Vždy přes školu a kroužky je někde venku a pak přiběhne. Až Alectovi všechno skončí.," Alechandro se ozval taky poprvé.

„Jsem tady," vydechla Hermiona, která vpadla do dveří.

Betty přešla k Voldemortovi, drcla do něj čumákem a zakňučela.

„Pán se ti vrátí, nemusíš mít strach," řekl Voldemort klidně a poškrábal Betty na hlavě, za což ho ostatní obyvatelé místnosti odměnili ohromeným pohledem.

„Co to kouzlo?" Artur Grandy byl docela zvědavý.

„Musí být minimálně tři dospělé osoby. To kouzlo je velice náročné, co se týče energie."

„Dobře, tři dospělé osoby tu jsou, že Potkinsi?" otočil se na spolužáka.

Ten jen úsečně kývl.

„V pořádku. Můžeme tedy začít."



***



Alex chtěl pokračovat, ale -

PLESK!

Alex se zapotácel, nedokázal ránu ustát.

„Matko," zalapal po dechu a ohromeně zíral na svou matku, která se nad ním tyčila jako bůh pomsty.

„Jestli si myslíš, že budu poslouchat tvé narážky na tvého bratra, tak jsi na omylu!" vytáhla hůlku.

„Mami, to stačí! Nemusíš ho rovnou zabít!" vyjekl Thomas a rozběhl se k matce.

„Budu dělat, co uznám za vhodné! Až teď jsem pochopila, jakou chybu jsem v jeho výchově udělala! Byl jsi zvyklý být první, co? Tak teď už to pominulo! Od dnešního dne budeš pořád poslouchat na slovo! A domácí vězení budeš mít do konce příštího školního roku! Ještě se naučíš..." Alena pěnila a nebyla svůj záchvat vzteku, v jehož pozadí byla hrozná bezmoc, uklidnit.

„Tvůj bratr si to nevymyslel! A ty nebudeš tak ohavný a nebudeš ho urážet!"

„D...dobře!" Alex zalapal po dechu. Tohle opravdu nečekal.

„Teď se okamžitě zvedni a jdi do svého pokoje!"

„Mami, já-"

„HNED!" zaječela Alena.

Alex se hned vymrštil a utekl.

„To jsi nemusela," zamumlal Thomas.